Venkovní
soutěže
PRAVIDLO
180
-
Všeobecná
ustanovení
Rozcvičování
v soutěžním sektoru
1.
Před zahájením
soutěže může mít každý závodník v soutěžním
sektoru zkušební pokusy. V případě soutěží ve
vrhu a hodech k nim závodník nastupuje ve stanoveném pořadí
a za dozoru rozhodčího.
2.
Po zahájení
soutěže není dovoleno provádět cvičné pokusy
a)
na rozběhové dráze nebo odrazové ploše
b)
s náčiním
c)
v kruhu nebo ve výseči pro dopad náčiní, a to jak
s náčiním, tak i bez něho.
Značky
3.
Ve všech soutěžích v poli, kde se startující
při pokusu rozbíhají, může soutěžící použít jednu
nebo dvě kontrolní značky (dodané nebo schválené pořadatelem)
pro usnadnění rozběhu a odrazu. Vyjma skoku vysokého,
kde značky mohou být umístěny na rozběžišti, musí být
značky rozmístěny podél rozběhové dráhy.
Pokud výše uvedené značky nejsou k dispozici, může soutěžící
použít přilnavou pásku, ale nikoliv křídu nebo jakýkoliv
jiný materiál zanechávající nesmazatelnou stopu.
Pořadí
soutěžících
4.
Soutěžící nastupují k soutěži v pořadí
stanoveném losem a v tomto pořadí musí být jejich jména
uvedena v zápise. Pokud se nejprve koná kvalifikace, losuje
se pořadí finálové soutěže samostatně (viz též
odstavec 5 níže).
Pozn.-
V soutěžích oddílových družstev může tato pořadí
stanovit příslušný řídící pracovník soutěže.
5.
Startuje-li v soutěži ve skoku dalekém či trojskoku
nebo ve vrhu koulí nebo hodu diskem, kladivem či oštěpem,
více než osm účastníků, musí být každému z nich
povoleny tři pokusy a osmi závodníkům s nejlepšími
zdařenými pokusy musí být povoleny další tři pokusy.
Rovnost výkonů na posledním postupovém místě musí být
řešena podle ustanovení bodu 20 tohoto pravidla.
Startuje-li
osm nebo méně soutěžících, musí být všem povoleno šest
pokusů.
V
obou případech nastupují soutěžící na poslední tři
pokusy v obráceném sledu než je jejich pořadí podle výkonů
po prvních třech pokusech.
Pozn.:
Ustanovení pro vertikální skoky viz P181.2.
6.
Vyjma soutěží ve skoku do výšky a skoku o tyči může
mít závodník v každém kole soutěže zaznamenán pouze
jediný pokus.
7.
Při soutěžích uvedených v P 12.1.d) až
h), může být počet pokusů v soutěžích v poli snížen.
Rozhodovací pravomoc v takovém případě má národní nebo
mezinárodní organizace, která příslušnou soutěž řídí.
Kvalifikační
soutěže
7.
Je-li při soutěžích v poli tak velký počet soutěžících,
že nedovoluje řádné uskutečnění soutěže v jediném
kole, musí se konat kvalifikační kolo. Pokud se kvalifikační
kolo koná, musí v něm
startovat všichni soutěžící a do finálové soutěže
se tímto kolem kvalifikovat. Výkony dosažené v kvalifikační
soutěži se do finálové soutěže nezapočítávají.
8.
Kvalifikační soutěž musí být rozdělena alespoň
do dvou skupin. Pokud nejsou k dispozici zařízení, aby tyto
skupiny soutěžily ve stejnou dobu a za stejných podmínek,
začíná každá skupina svou soutěž ihned po ukončení
soutěže předcházející skupiny. Pořadí v němž
jednotlivé skupiny soutěží se určí losem.
9.
Doporučuje se, aby při soutěžích, trvajících déle
než tři dny, byl u soutěží ve vertikálních skocích
mezi kvalifikačním kolem a finálovou soutěží alespoň
jeden den odpočinku.
10.
Podmínky kvalifikační soutěže, kvalifikační
limit a počet finalistů musí stanovit technický delegát(i).
Pokud nebyl jmenován, určí tyto podmínky pořadatel. Při soutěžích uvedených v P12.1.a),b),c) má být ve finále alespoň 12 závodníků.
11.
V kvalifikační soutěži, vyjma skoku do výšky a
skoku o tyči, má závodník povoleny až tři pokusy.
Jakmile závodník splnil kvalifikační limit, nesmí v soutěži
dále pokračovat.
12.
Při kvalifikační soutěži ve skoku do výšky a
skoku o tyči musí závodník, který není vyřazen po třech
po sobě následujících nezdařených pokusech, pokračovat
v soutěži podle P181.2 až do posledního pokusu na výšce
určené jako kvalifikační limit.
13.
Pokud stanoveného kvalifikačního limitu nedosáhne
žádný atlet nebo jej splní méně závodníků než je požadovaný
počet, musí být počet finalistů rozšířen na tento počet
o další atlety podle výkonů dosažených v kvalifikační
soutěži. Rovnost výkonů na posledním místě v celkovém
pořadí kvalifikační soutěže zaručujícím postup, bude
řešena podle ustanovení bodu 20, resp. podle P181.8.
14.
Koná-li se kvalifikační soutěž ve skoku do výšky
nebo skoku o tyči ve dvou skupinách souběžně soutěžících,
doporučuje se zvyšovat laťku na každou výšku současně
v obou skupinách. Rovněž se doporučuje, aby obě skupiny
byly přibližně stejně silné.
Omezování
závodníka
15.
Je-li závodník z nějakého důvodu v provádění
pokusu omezován nebo je mu v provedení pokusu bráněno, má
příslušný vrchní rozhodčí právo povolit mu náhradní
pokus.
Časové
omezení soutěže
16.
Jestliže závodník při soutěži v poli bez příčiny
otálí s provedením pokusu, vystavuje se nebezpečí, že mu
pokus nebude uznán a bude zaznamenán jako nezdařený. Je věcí
vrchního rozhodčího po zvážení všech okolností
rozhodnout, zda existuje příčina pro otálení s provedením
pokusu.
Zodpovědný
rozhodčí dá závodníkovi najevo, že je vše připraveno k
zahájení pokusu a tímto okamžikem běží doba, kterou má
závodník pro pokus vymezen. Pokud se následně atlet
rozhodne pokus neabsolvovat, bude tento pokus považován za
nezdařený, jakmile uplyne doba pro něj vyměřená.
Pokud
vymezený čas uplynul až poté, co závodník svůj pokus
zahájil, bude pokus uznán za zdařený.
Pro provedení pokusu je třeba
dodržet následující časy:
a)
1:00 min pro všechny disciplíny
Ve
skoku o tyči začíná čas běžet až od okamžiku, kdy
byly stojany upraveny podle předchozího přání závodníka.
Pro další nastavení nebude povolena žádná doba navíc.
b)
V případě
po sobě následujících pokusů téhož atleta se doba
uvedená v bodě a) prodlužuje na 3 minuty pro skok
o tyči a 2 minuty pro všechny ostatní disciplíny v poli.
To platí i pro soutěže ve vícebojích.
c)
V závěrečné fázi soutěže ve skoku vysokém a
skoku o tyči, kdy v soutěži po ukončení předcházejícího
kola zůstávají pouze dva nebo tři závodníci, se výše
uvedená doba prodlužuje na 1,5 min pro skok vysoký a 2 min
pro skok o tyči. Zůstává-li v soutěži (vyjma soutěže v rámci
víceboje) pouze jediný závodník, prodlužují se tyto doby
na 3 min pro skok vysoký a 5 min pro skok o tyči.
Pozn.:
Hodiny ukazující zbývající čas mají být pro závodníka
viditelné. Navíc musí rozhodčí zvednout žlutý praporek
nebo jinak signalizovat, že zbývá posledních 15 sekund
povoleného časového limitu, pokud závodník pokus ještě
nezahájil.
Opuštění
soutěžního sektoru
18.
Při soutěžích v poli a při vícebojích může závodník
v průběhu soutěže se souhlasem a v doprovodu
rozhodčího daný soutěžní sektor opustit.
Změna
místa konání soutěže
19.
Příslušný vrchní rozhodčí má právo změnit místo
konání soutěže, pokud to podle jeho mínění okolnosti vyžadují.
Tato změna může však nastat pouze po ukončení probíhajícího
soutěžního kola.
Pozn.:
Ani síla větru, ani změna jeho směru nejsou dostatečným
důvodem pro změnu místa konání
soutěže.
Rovnost
výkonů
20.
V soutěžích v poli, vyjma skoku do výšky a skoku o
tyči, rozhoduje o pořadí při rovnosti výkonů druhý
nejlepší výkon závodníků s rovností nejlepšího výkonu.
Je-li i ten stejný, rozhoduje třetí nejlepší výkon, atd.
Trvá-li nadále rovnost výkonů, a jedná se o první místo,
absolvují závodníci
se shodnými výkony ve
stejném pořadí nové pokusy až do konečného rozhodnutí.
Pozn.:
Ustanovení pro vertikální skoky viz P 181.8.
Konečný
výsledek
21.
Každému závodníkovi musí být pro konečný výsledek
závodu přiznán nejlepší výkon ze všech jeho pokusů, včetně
výkonů dosažených při řešení rovnosti výkonů na prvním
místě.
Vertikální
skoky
Pravidlo
181 – Všeobecná
ustanovení
1.
Před zahájením
soutěže musí rozhodčí oznámit závodníkům základní výšku
a následné výšky, na něž bude laťka zvyšována po ukončení
každého kola, dokud v soutěži nezůstane jediný závodník,
který již soutěž vyhrál nebo nedojde k rovnosti výkonů
na prvním místě.
Pokusy
2.
Závodník může
začít skákat na kterékoliv výšce předtím oznámené
vrchníkem a pokračovat dle vlastního uvážení na kterékoliv
následující výšce. Tři za sebou následující nezdařené
pokusy, bez ohledu na výšku, na které k nezdařeným pokusům
došlo, znamenají vyřazení závodníka z další soutěže,
s výjimkou případu rovnosti výkonů na prvním místě.
Důsledkem
tohoto pravidla je, že závodník může vynechat druhý
a/nebo třetí pokus na kterékoliv výšce po nezdařeném
prvním nebo druhém pokusu na této výšce, a přesto pokračovat
v soutěži na následující výšce.
Jestliže
závodník na určité výšce pokus vynechá, nemůže již
na této výšce vykonat žádný další pokus, vyjma případu
rovnosti výkonů na prvním místě
3.
Závodník
má právo skákat dále, i když ostatní již byli ze soutěže
vyřazeni, dokud sám neztratí právo v soutěži pokračovat.
4.
Dokud v soutěži
nezbývá pouze jediný závodník, který již soutěž vyhrál,
platí, že
a)
po každém kole se laťka nezvyšuje nikdy méně než
o 2 cm při skoku vysokém a o 5 cm při skoku o tyči a
b)
hodnota, o níž se laťka zvyšuje, se v průběhu zvyšování
nikdy nezvětšuje. Toto ustanovení neplatí, pokud se skokan
rozhodne o zvýšení na úroveň nového světového rekordu.
Pozn.-
Při soutěžích v rámci ČAS platí obdobné ustanovení
pro pokus o nový ČR rekord.
Poté,
co závodník soutěž vyhrál, rozhoduje o dalším zvyšování
laťky tento závodník sám, po
poradě s
příslušným rozhodčím nebo vrchním rozhodčím.
Pozn.:
Toto ustanovení neplatí pro soutěž v rámci víceboje.
Při
vícebojích v soutěžích uvedených v pravidle
12.1.a),b),c) musí být laťka zvyšována v průběhu
celé soutěže jednotně o 3 cm při skoku vysokém a o 10 cm
při skoku o tyči.
Pozn.-
Toto ustanovení platí i pro soutěže konané v ČR.
Měření
5.
Při skoku do výšky a skoku o tyči se vzdálenosti
musí měřit v celých centimetrech, kolmo od země k nejnižšímu
místu horní hrany laťky.
6.
Každé měření nové výšky musí být provedeno předtím,
než se závodníci pokusí tuto výšku překonat. Při
pokusech o rekord musí rozhodčí po umístění laťky na
rekordní výšku nastavenou míru překontrolovat, a došlo-li
k dotyku laťky, musí před následujícím pokusem
nastavenou výšku přeměřit.
Pozn.
- Před
zahájením soutěže musí rozhodčí zajistit rozlišení
přední a spodní strany laťky a během soutěže dbát
na to, aby laťka byla na stojany umístěna vždy stejnou
plochou nahoru i stejnou plochou vpřed.
7.
Laťka. Laťka musí být zhotovena
ze sklolaminátu nebo jiného vhodného materiálu. Musí mít
kruhový průřez vyjma dvou koncových dílů pro uložení
na podpěrách. Celková délka laťky musí být 4,00 m
(± 0,02 m)
pro skok vysoký a 4,50 m (± 0,02
m) pro skok o tyči. Maximální hmotnost musí být
2,0 kg pro skok vysoký a 2,25 kg pro skok o tyči. Průměr
dílu o kruhovém průřezu musí
být 30 mm
(± 1 mm).
Každý
z koncových dílů musí být široký 30 až 35 mm a
dlouhý 150 až 200 mm. Koncové díly musí mít půlkruhový
průřez (do 31.12.2002 může být i čtvercový) a musí být
tvrdé a hladké a nesmí být pokryty gumou nebo jiným
materiálem, zvyšujícím tření mezi nimi a podpěrami.
Laťka
nesmí být na stojanech uložena šikmo a po uložení se smí
prohnout nejvýše o 20 mm při skoku vysokém a o 30 mm
při skok o tyči.
KONTROLA
: Při zavěšení
závaží o hmotnosti 3 kg uprostřed laťky se laťka smí
prohnout nejvýše o 70 mm při skoku vysokém a o
110 mm při skoku o tyči.
Rovnost
výkonů
8.
Při skoku do výšky a skoku o tyči platí :
a)
Lepší umístění se přizná závodníkovi, který
na výšce, na níž k rovnosti výkonů došlo, měl nejméně
pokusů.
b)
Pokud rovnost výkonů trvá i nadále, přizná se lepší
umístění závodníkovi, který měl v soutěži nejmenší
počet nezdařených pokusů až po nejvyšší zdolanou výšku
včetně.
c)
Trvá-li rovnost výkonů i nadále a
-
jedná se o první místo, mají závodníci, u nichž rovnost
výkonů trvá, jeden další pokus na nejnižší výšce, na
níž kterýkoliv z nich předtím ztratil právo dále v soutěži
pokračovat. Nedojde-li k rozhodnutí, pak se laťka zvyšuje,
pokud závodníci byli úspěšní nebo snižuje, pokud
nebyli, vždy o 2 cm při skoku do výšky a o 5 cm
při skoku o tyči. Závodníci absolvují na každé výšce po jednom pokusu až do rozhodnutí. Při
rozeskakování závodníci musí bezpodmínečně na každé
výšce skákat. (viz příklad):
-
jedná-li se o umístění
na kterémkoliv jiném
místě, bude závodníkům přiznáno stejné pořadí v soutěži
(viz příklad).
Pozn.:
Ustanovení P 181.c)
neplatí pro soutěže ve vícebojích.
Pozn.-
Ustanovení P 181.c) neplatí pro soutěže družstev řízené
ČAS.
Skok
do výšky - PŘÍKLAD
Před
zahájením soutěže
oznámil vrchník
tyto postupné výšky: 175, 180, 184, 188, 191, 194,
197, 199
Všech
pět závodníků zdolalo výšku 188, neuspěli na dalších
postupných výškách. Uplatňuje se pravidlo o rovnosti
dosaženého výkonu.
Závodníci
A, B a C zdolali 188 na druhý pokus a všichni mají po dvou
nezdařených pokusech. Proto se o první místo
rozeskakovali a to na 191, nejnižší výšce, na které
jeden z nich ztratil právo dále v soutěži pokračovat.
Závodníci D a E překonali výšku 188 rovněž na druhý
pokus, ale mají po třech nezdařených pokusech. Jelikož se
nejedná o pořadí na prvním místě, je oběma přiznáno
umístění na čtvrtém místě.
Mimořádné
okolnosti
9.
Pokud laťka opustí stojany a přitom je evidentní,
že to bylo způsobeno jinou silou, než v důsledku činnosti
závodníka při pokusu o překonání nastavené výšky (např.vlivem
závanu větru), pak, pokud
-
k pádu laťky došlo poté, kdy závodník výšku zdolal,
aniž se laťky dotknul, musí být tento pokus považován za
zdařený nebo
-
k pádu laťky došlo za jakýchkoliv jiných okolností, jedná
se o neplatný pokus a závodníkovi bude přiznán nový
pokus.
Pravidlo
182 – Skok do
výšky
1.
Závodník se
v každém případě musí odrazit jednou nohou.
2.
Za nezdařený
pokus se považuje, jestliže
a)
po skoku laťka
nezůstane na stojanech v důsledku činnosti závodníka při
pokusu o její překonání nebo
b)
závodník se
kteroukoliv částí těla dotkne země, včetně doskočiště,
za rovinou proloženou bližší hranou stojanů, ať
již mezi nimi nebo mimo ně, aniž by napřed překonal
laťku. Pokud se závodník při skoku dotkne nohou doskočiště,
a podle názoru rozhodčího tím nezískal žádnou výhodu,
nebude takový skok z tohoto důvodu považován za nezdařený.
Pozn.: Pro usnadnění
aplikace tohoto ustanovení, musí být vyznačena (přilnavou
páskou nebo podobným materiálem) čára široká 50 mm, jejíž
přední hrana leží ve svislé rovině proložené předním
okrajem stojanů, přičemž tato čára spojuje body, z nichž
každý leží ve vzdálenosti 3 m vně od přilehlého
stojanu.
Rozběhová
plocha a odraziště
3.
Minimální délka rozběhu musí být 15 m, vyjma
soutěží uvedených v P12.1.a),b),c), kde minimální
délka musí být 20 m.
Pokud
to podmínky dovolují, má být rozběh dlouhý alespoň 25
m.
4.
Sklon rozběhové plochy a odraziště ve směru ke středu
laťky nesmí překročit hodnotu 1:250.
5.
Odraziště musí mít rovnou plochu.
Pozn.:
Používá-li se přenosných pásů, pak se všechna
ustanovení, týkající se plochy odraziště vztahují na
plochu horního povrchu takových pásů.
Nářadí
6.
Stojany. Lze použít jakýchkoliv stojanů, musí však být tuhé konstrukce.
Stojany musí mít podpěry pro laťku a musí být tak vysoké,
aby příslušnou výšku, na níž je laťka zvednuta, přesahovaly
alespoň o 100 mm.
Vzdálenost
mezi stojany musí být v rozmezí 4,00 m až 4,04 m.
7.
V průběhu
soutěže se stojany nesmějí přesunovat, pokud vrchní
rozhodčí neuzná odraziště nebo doskočiště za nezpůsobilé.
V takovém případě může být změna provedena až po
dokončení právě probíhajícího kola.
8.
Podpěry
pro laťku. Podpěry
musí být ploché, 40 mm široké a 60 mm dlouhé a musí se
stojany svírat pravý úhel. Během skoku musí být ke
stojanům pevně uchyceny a musí vždy
směřovat k protilehlému stojanu. Laťka musí svými
konci na podpěrách spočívat tak, aby dotykem závodníka
lehce spadla na zem, ať již dopředu nebo dozadu. Podpěry
nesmějí být pokryty gumou nebo jiným materiálem, který
by zvyšoval tření mezi nimi a povrchem laťky. Nesmějí mít
žádné pružiny.
Stojany
a laťka pro skok do výšky
9.
Mezi konci laťky a stojany musí být mezera min. 10
mm.
Doskočiště
10.
Doskočiště musí mít rozměry alespoň
5 x 3 m. Pro všechny soutěže uvedené v P 12.1 se
doporučují minimální rozměry 6,0 m x 4,0 m x 0,7 m (tj. délka x šířka x výška)
Pozn.:
Umístění stojanů a
doskočiště je třeba řešit tak, aby mezi nimi byla mezera
nejméně 100 mm a laťka nemohla být shozena pohybem
doskočiště a jeho následným dotykem se stojany.
31.-
Doskočiště musí být umístěno tak, aby žádná
jeho část neprotínala svislou rovinu proloženou oběma
stojany.
Halové
soutěže
PRAVIDLO
218 - Skok
do výšky
1.
Kromě následujících výjimek platí ustanovení P 180,
P 181 a P 182 i pro halové soutěže.
Rozběžiště
a odraziště
2.
Odrazová plocha musí být rovná s celkovým maximálním
sklonem (nahoru nebo dolů) 1:250. Při použití přenosných
rohoží toto ustanovení platí pro horní povrch této rohože.
Podkladová
plocha, na níž je povrch odraziště položen, musí být bezpodmínečně
pevná nebo, jedná-li se o montovanou konstrukci (např.
dřevěné desky
upevněné na
trámových nosnících),
bez jakýchkoliv pružících dílů.
Rozběžiště,
mimo odrazovou plochu, musí být rovné a nepruživé stejnou
měrou jako odraziště. Nicméně, závodník může zahájit
svůj rozběh z klopené části běžeckého oválu, avšak
posledních 5 m musí být na rovinném úseku.
zdroj:
www.atletika.cz
|